Přijde mi, že poslední dobou jsou ve filmech, seriálech a knížkách čím dál víc špatný konce. Dřív by v americkým filmu hlavní postavu nikdy nezabili a teď? Amazing Spiderman 2, Divergence, Hvězdy nám nepřály, A walk to remember. Pak třeba ještě Arrow nebo Looking for Alaska a bůhví co ještě. Mám možná ráda, když je v těch všech nereálných věcech něco reálného, pak mi to připadá skutečnější a to se mi líbí. Ale tenhle celý fiktivní svět pro mě představuje únik od reality. Moc dobře si uvědomuji, že v životě nedostane každý svůj happy end, protože tak to prostě nefunguje a nic se s tím nedá dělat. Ale nepotřebuju si to v tom připomínat.
Na knížkách je super, že spisovatel o všem rozhoduje. Tudíž je jen a pouze na něm, jestli to skončí dobře a nebo špatně. Když něco píšu, nejsem schopná to udělat tak, aby to skončilo špatně. Proč? Dost často si představuji hlavní postavu jako sebe. A nikdo by pro sebe nechtěl špatný konec, ne? To je jeden z důvodů. I kdybych si nepředstavovala, že jsem to já, tak bych to nedokázala, protože si myslím, že každý si zaslouží šťastný konec. Proč zabíjet naprosto skvělou postavu, když v knížkách nikdo umírat nemusí? Je tam možné naprosto všechno. Může to být dokonalé, realita ne.
Když ten spisovatel zabije nějakou mojí oblíbenou postavu, mám potom pocit, že jsem ztratila nejlepšího kamaráda, protože v hloubi duše věřím tomu, že vážně existovala. Mám hodně bujnou fantazii, takže se pak strašně moc vcítím do děje a připadá mi to reálné. Takže to je další důvod, proč nemám vůbec ráda špatné konce, protože mi přijde jako by se to vážně stalo. Je to nereálné a já si to uvědomuju, ale i tak mě to vnitřně zraňuje, hlavně když je to vážně skvěle napsaná kniha a mám strašně ráda tu postavu.
Jak se na to díváte vy?
Žádné komentáře:
Okomentovat