Před několika měsíci jsem si myslela, že nemám ráda čtení, že mě psaní baví milionkrát víc. Dříve jsem četla celkem dost a potom jsem nějak přestala a začala víc psát. Pak jsem zase trošku psát přestala, pak zase víc a teď už nedělám skoro nic jiného. Jelikož jsem se ale v psaní chtěla někam posunout a taky můj seznam knih, které chci přečíst, se čím dál prodlužoval, začala jsem zase číst mnohem mnohem víc. A teď už chápu, co na tom všichni vidí.
Někde jsem viděla nějaký citát ve stylu: "Jestli někdo nemá rád čtení, tak to musí dělat špatně." Myslím, že je to od J.K. Rowling, ale jistá si úplně nejsem. Líbí se mi. Je mi jasné, že čtení není pro každého, čímž myslím, že každého baví něco jiného, ale... řekla bych, že každý musí být schopný najít nějakou knihu, která ho naprosto pohltí, vtáhne do děje, do které se vcítí.
Řekla bych, že všem lidem připadá psaní skoro stejné jako čtení. Samozřejmě je to vzájemně velmi silně propojené, ale když se nad tím zamyslím, je mezi tím hodně velký rozdíl. Miluju obojí na stejné úrovni, ale v trošku jiném směru.
Čtení knih od všech možných spisovatelů je neuvěřitelně zajímavé, vidět všechny ty různé styly, různé myšlení, různé osobnosti. Když čteme knížku, vidíme do hlavy autorovi, hlavní postavě. Nahlédneme do jeho duše... Je to něco neuvěřitelného. Alespoň pro mě.
Když píšu, tak mám já tu možnost ovládat životy všech těch postav, určovat jejich osudy. Můžu měnit charakter hlavní postavy a to všechno, ale pořád jsem to já, kdo to píše. Ten styl je furt skoro stejný. Ale když čtu knihy od více spisovatelů, poznávám pořád nové věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat