Včera jsem nad tím přemýšlela, než jsem šla spát a pořád jsem na nic nepřišla. Nepřemýšlím často nad tím, z čeho mám strach. A proč? Kdybych si uvědomila, že se něčeho bojím, bála bych se ještě víc. Samozřejmě vím o několika věcech, z kterých mám strach, ale jsou to takový "blbosti"; žraloci, pavouci, obří věci a výšky. Celkem typický, možná až na ty žraloky. Řekla bych, že většina lidí se jich bojí, ale nikdy to není věc, kterou řeknou, když vyjmenovávají své obavy.
Původně jsem chtěla zapřemýšlet nad tím, z čeho mám strach, co se týče věcí, na které si nemůžeme šáhnout. Takže na tohle jsem přišla... Strach z neopětované lásky (naprosto neoriginální). Ale popravdě řečeno mám strach z neopětované lásky z obou směrů. Představa, že bych někomu musela ublížit, se mi moc nelíbí. Další typický strach je z odsouzení, což ale u mě není nijak silné, minimálně ne tolik jako u většiny lidí. Jasně, že nechci, aby mě lidi neměli rádi a aby mě odsuzovali, ale vždycky se najde někdo takový. Držte se lidí, kteří vás mají rádi se vším všudy a na ty, kteří jen odsuzují, kašlete. Je to možná těžké, ale musíte se nad tím povznést, protože když vás někdo ponižuje, znamená to, že je pod vámi a chce být lepší. Jen vám závidí.
Co dál, co dál... Mám teď nějak úplně vymazaný mozek.
Rakovina, nebo nějaká smrtelná nemoc. O tom jsem sice neslyšela moc lidí mluvit, ale řekla bych, že z toho mají strach skoro všichni. A já ohromně... Řekla bych, že je to jedna z věcí, které se bojím nejvíce. Moje prababička zemřela na rakovinu, moje babička měla rakovinu, ale dostala se z toho. A jestli někdo předtím měl rakovinu, to nevím. Ale děsí mě to. Spousty lidí umírají na smrtelné nemoci...
A poslední strach, který je celkem originální nebo teda neslyšela jsem to snad nikdy, i když opět, nikdo určitě nechce, aby se mu to stalo. Oslepnutí. Řekla bych, že to je snad můj největší strach ze všeho na světě (teď jsem si uvědomila, že jsem chtěla mluvit o věcech, na který si nemůžeme šáhnout. Možná si na to šáhnout nemůžeme, ale je to tak trochu hmotná věc, no nevadí.)
Už o tom dál nechci moc mluvit, protože jsem měla v plánu to tady na blogu držet co nejpozitivnější, nechci si kazit náladu a tohle moc šťastný téma není.
Překonat nějaký strach je ohromně těžké... Někdy se to vůbec nepovede. Ale nemůžeme dovolit, aby nám obavy ničili život. Musíme to překonat a dál žít, jak nejlépe dokážeme. Je blbost přemýšlet nad pořád nad tím, co špatného by se mohlo stát, protože se může stát cokoliv. Prostě si musíme vážit toho co máme, jak nejlépe dokážeme. Protože nikdy netušíme, kdy to přestane. Kdy to ztratíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat